My a příroda

Nejsmutnější událost v našem v životě je, když nám zemře blízká osoba, kterou jsme měli moc rádi. Nebo i milované zvířátko. Nás nedávno opustila naše Dášenka. Byl to pejsek - jezevčice. Zemřela, když jí bylo 17 let. Do poslední chvíle stále ještě bojovala, aby mohla žít. Jako všechna štěňata, která jsou moc roztomilá, byla naše Dášenka hodně zvláštní. Někdy to vypadalo, jako by ani nebyla zvířetem.

Byla naše přítelkyně, naše ochránkyně. Byla věrná a oddaná celým svým srdcem. Moc bych si přála, aby se všichni pejskové měli u lidí tak dobře, jako naše Dášenka. Bohužel tomu často tak není. Měli bychom se zamyslet nad tím, jak se chováme ke zvířatům a k přírodě. Říká se, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Je to velká myšlenka. Moje zkušenosti potvrdily, že to tak je. Proto nezapomínejme, že i němá tvář má duši. Děkujeme Ajdo, Danečku, Betynko, Dášenko, Ladynko, za to že jste tu byli a dělali nám radost ze života.

Vaše Marta

Publikováno 7.6.2023